Čáp černý v letu nad rákosím při zlaté hodince
Tenhle „ne-volavka“ moment. Čáp černý nad rákosím — odměna za čekání (a za mírně rozhozenou taxonomii).

Tuhle vodní plochu na severu Čech — kousek od Teplic, v Ústeckém kraji — jsme našli vlastně náhodou. Spíš to byl takový mělký brčál plný rákosí a z vody vystupujících kusů dřeva. Že to tam žije, odhalila jako první Flexi — prohnala se podél břehu a zvedla tlak i těla všech přítomných ptáků na hladině.

Ačkoliv jsem foťák i objektiv měl s sebou, šli jsme z venčení a koupání naší smečky a nechtěl jsem zdržovat ani psy, ani manželku. Není to daleko, tak jsem to po vzoru Terminátora pojal jako: „Já se vrátím.“

A tak se i stalo. O několik dní později, v sobotu — ačkoliv slunce pražilo jak blázen — jsem se k večeru odhodlal a vyrazil. Místo jsem si předem vyhlídl tak, abych byl proti zapadajícímu slunci. Později jsem zjistil, že ačkoliv pro světlo na fotkách to byl výborný nápad… pro mě už o trochu méně.

Nenápadný jako predátor se zapnutou neviditelností

Tichý jako myška a nenápadný jako predátor se zapnutou neviditelností jsem se dostavil na místo. Nechápu proč, ale veškeré ptactvo v okolí pěti kilometrů se v tu stejnou chvíli vzneslo a odletělo pryč. (Na tom maskování ještě zapracuji.)

Uklidil jsem se na vybrané místo a čekal. Byly to nádherné a žhavé dvě hodiny. Ne snad, že bych si při čekání na volavky představoval výlohu plnou objektivů — na takové myšlenky bylo ještě brzy. Ale docela záhy mi došlo, že to slunce bude mít pořádnou sílu i takhle večer.

GoPro (a Lumix) jako záchranné stínidlo

A tady se dostáváme ke kameře, kterou na foťáku nosím, abych mohl dát divákům i náhled do POV focení. Nakonec spolu s Lumixem vše posloužilo jako záchranné stínidlo. Od té doby raději nekoukám do zrcadla — je dost možné, že na obličeji budu mít opálené dost divné tvary.

Teleobjektiv na stativu u vody, GoPro na objektivu vrhá stín při protisvětle
Zákulisí zlaté hodinky: teleobjektiv, stativ, rákosí — a GoPro, která aspoň na chvíli dělá stínidlo.

Volavky jsem fotil. Vlastně nefotil.

No a abych se dostal k tomu hlavnímu: volavky jsem fotil… ale vlastně taky nefotil. Miluju přírodu, ale nejsem odborník na druhy. Až později mi došlo, že jsem fotil čápa černého — podle všeho extrémně vzácného a plachého hosta.

Silueta čápa černého v letu proti zlatému oparu
Druhá tvář stejného večera — jen tvar a světlo. Čáp, nebo volavka? Na siluetě už to skoro nevadí.

Zážitek to byl skvělý. Ticho. Příroda. Očekávání. Z výsledku bych měl radost, i kdyby to byla volavka. Takhle vám příroda občas nadělí ještě extra bonus.

A přesně tahle trpělivost z terénu se mi pak hodí i při focení svateb nebo focení psů — neplánovaný moment je často ten nejsilnější. Víc o mně najdete na stránce O mně.

Výbava v akci Panasonic Lumix S5IIX + Sigma 150–600 mm Sport