Cíl téhle mise byl naprosto jasný a mírumilovný. Horké letní odpoledne na jezeře Milada kousek od Ústí nad Labem a výuka plavání naší belgické ovčandy Flexi. Dostala fungl novou záchrannou vestu Non-stop Protector — svítivě oranžovou, ve které vypadala jako elitní člen speciální pobřežní stráže, akorát s chlupama.
Minulé léto, když zkoušela plavat poprvé, si packama žbluňkla vodu do tlamky, napila se — a najednou byla panika. Od té doby měla z vody respekt. Teprve teď, s vestou, zjistila, že se na hladině udrží. Dodáváme jí důvěru postupně a už ji to vážně baví.
Foťák jsem původně brát vůbec nechtěl. Znáte to: chtěl jsem mít klid.
Jenže fotografická diagnóza se ozvala. Nakonec jsem si řekl, že ji v té vestičce aspoň zkusím cvaknout na památku.
Logika by velela vzít si k vodě malý, lehký a nenápadný objektiv. Můj mozek ale zavelel popadnout Sigmu 150–600 mm. Pro nefotografy: je to zhruba stejně dlouhé a těžké jako menší bazuka, se kterou normálně maskovaný v rákosí fotím plachou zvěř na stovky metrů. Na bezstarostné koupání psa s rodinou je to zkrátka naprosto ideální volba.
Po pás ve vodě a podezřelé pohledy
A tak jsem se ocitl po pás v jezeře. Abych dostal tu správnou perspektivu a krásně rozmazal pozadí, musel jsem s foťákem co nejníž. Balancovat s masivním teleobjektivem centimetry nad vlnkami a představovat si tu fakturu ze servisu, kdyby mi to uklouzlo do vody, byl docela solidní adrenalin.
Ještě větší adrenalin byl ale pohled na břeh.
Nemusel jsem se ani otáčet, abych věděl, že se na mě všichni dívají. Chlápek v plavkách uprostřed jezera s teleskopem. A aby toho nebylo málo, hned za rákosím se rozkládala lokální nudapláž. Docela by mě zajímalo, na co si mysleli, že s tím obřím sklem vlastně mířím. Raději jsem nedělal žádné prudké pohyby a dělal, že tam nejsem.
Kouzlo nechtěného, maják a pastelová hladina
Zatímco jsem v křeči balancoval a ostřil na oranžovou vestičku záchranářky Flexi, vracela se z hloubky naše border kolie Deniska. V tlamě si hrdě nesla svůj plovací „maják“, který jsme jí před chvílí hodili na aport.
Naše Deniska je taková trochu svérázná duše. Často si žije ve svém vlastním malém světě, ale je to naprostý miláček. Pokud je na zemi něco, co bezmezně miluje už od štěněte, je to právě voda. Procházky jsou sice fajn, ale jakmile zjistí, že se jde plavat, projeví se u ní naprosto čistá, nespoutaná radost. A teď, když už je o něco starší, dává tenhle ladný pohyb ve vodě bez zátěže kloubů ještě větší smysl než kdy dřív.
Byla zkrátka ve svém absolutním živlu. A jak tak s majákem proplouvala kolem mě, světlo zrovna dopadlo pod dokonalým úhlem. Hladina se zbarvila do jemných růžových a modrých pastelových tónů a vytvořila magický odraz. Byla to setina vteřiny. Automaticky jsem zmáčkl spoušť… a bylo to tam.
Vznikla snová, éterická a naprosto neplánovaná fotka. Snímek, ze kterého dýchá takový klid a oddanost, že byste ten zmatek a moje křečovité postavení ve vodě při jeho vzniku rozhodně nehádali.
A co je na tom celém vtipné: po zveřejnění je výsledná fotka dnes zařazená v Dogs Photography Awards 2026.
Tak uvidíme… a když to nevyjde, příště zkusím ty nudisty.
Co si z toho beru
Zase se mi potvrdilo, že ty úplně nejlepší momenty vznikají tehdy, když zahodíte plány a prostě se přizpůsobíte situaci. A to vlastně neplatí jen u vody s chlupáči, ale i při focení svateb. Taky tam neřídím každou vaši vteřinu. Raději si nasadím (možná trochu menší) objektiv a počkám si, až se ten příběh napíše úplně sám.
Víc o mém přístupu najdete na stránce O mně, nebo se rovnou podívejte do psího portfolia.
Výbava v akci Panasonic Lumix S5IIX + Sigma 150–600 mm Sport (a hromada štěstí)